Mluviti pravdu

Vazeny pane Formanku, timto bych Vam chtela moc podekovat za Vasi posledni nadhernou knihu Mluviti Pravdu. Tezko se me pocity, ktere doprovazely cteni Vaseho romanu, popisuji. Jste Pan Spisovatel. Preji Vam, at se Vam vsechno dari.

Dobry vecer Josefe, Vase nova kniha je na hranici me schopnosti cteni. Ja, snazici se byt dobra mama dvou malych deti, jsem Vasi posledni knihu po dobu dvou noci nebyla schopna cist bez dolite sklenice vina. Nerada bych komentovala zivotni pribeh hlavniho hrdiny, je skutecne sam o sobe neuveritelny. Me osobne ale tentokrat nejvice oslovily kapitoly psane kurzivou. Jak je mozne, ze kdesi na chalupe v Ceskem Stredohori zije chlapek meho veku, ktery vidi do me duse? Dokaze pismeny na papire vyjadrit me nejniternejsi pocity, ktere se bojim priznat sama sobe, i je vyslovit nahlas, natoz abych je nekomu vypravela. Co chvili jsem musela knihu odlozit, nevericne zakroutit hlavou, nadechnout se a teprve pak cist dal. Neustale me pronasleduje myslenka, proc tu jsme, zda ma nase pachteni se za zivotem, za stestim, nejaky hlubsi vyznam - a co ma vlastne vyznam? Minulost, ta uz zije jen v nasich vzpominkach, budoucnost jeste neexistuje a je navic nejista, nikdy nevime, kdy se nam be hem par vterin zmeni cely zivot bez moznosti navratu a pritomnost, ta je prchava, neuchopitelna, jako pocit stesti. Navic na nas neustale dotira tisnivy pocit - je to vse jen osud nebo nahoda? Nebo osudova nahoda? Vim, ze zivot neni uhledny vykres, ale mam se radovat z pocitu, ze netusim, co me za dalsi zatackou na ceste zivotem ceka? Je to dobre nebo spatne? Tolik bych toho chtela svym detem predat, ale bojim se, ze nemam co. A ano, moudrost neprichazi s vekem, stari lide nejsou moudrejsi, snad jen opatrnejsi, jak rikaval muj deda. Kazdym novym ranem jsme ke svemu konci bliz a obava z nevedomosti, kdy nas ceka posledni den naseho pozemskeho putovani se rozplyne ve chvili, kdy si prizname, ze je snad lepsi i hrozny konec nez hruza bez konce. Pocitate se ke spisovatelum, kteri jsou horsi nez to, co pisi. Ale sam jste v Jaguarovi napsal "Je marne touzit po dokonalosti". Diky Josefe za tu knihu, cetla jsem ji uplynule dve noci se zvyraznovacem v ruce, jako jiz drive Prsateh o muze. Jste myslim takovy muj literarni kamos, ktery vystizne zaznamenava zachvevy me duse.

Milý pane Formánku! Dočetla jsem před chvílí vaši novou knihu - panejo!!! Gratuluju a taky děkuju - strávila jsem s ní několik dnů, plakala jsem i se těšila a jsou v ní věty, které bych podepsala. Tak vám to píšu a přeju vám upřímně hezký den.

Drahý Josefe,<BR>má poštovní schránka je narvaná prasknutí. Proděsila, provztekala, probulela a probděla jsem se na poslední stránku Vašeho románu. Nevím teď, jak bych popsala svůj dojem, asi budu nějaký čas trávit. Jako trochu jinak odkopnuté dítě bych měla pookřát, že může být sakra hůř. Je mi ovšem ouzko, za všechny ty dušičky co bulí někde v koutku a nečeká je nic než kritika. Nikdo z nás se neprosil o život, ale většina by ráda přežila. V každém případě si na Bernardýnka vzpomenu kdykoli budu parkovat na místě zbouraného sirotčince. Jste nesmírně odvážný jedinec. Nebo masochista. V každém případě máte můj obdiv. Nádherně, dojemně, syrově a opravdově napsáno. Moc děkuji.<BR>

zrovna jsem v japonsku a vzal jsem si vasi knihu abych se vecer na hostelu<BR>nenudil a to jsem se nenudil a je dobre i to ze se odehrava v usteckym kraji ja<BR>jsem totiz z lovosic proto vam pisi a chvalim vas kniha je dobra az se mi nechce verit ze se to stalo diky<BR>

Vážený Josefe, dovolte mi toto oslovení, neboť jsme téměř vrstevníci. Vaši knihu jsem četla v době mé duševní krize. Stala se hořkým, ale zázračným lékem. Pište, prosím dál! Děkuji Vám.

Děkuji za krásný a silný příběh! Probouzí silné emoce....<BR>A moc se mí líbí ilustrace p.Nesnídala.<BR>Ještě jednou velké díky a těším se na další knížku!

... píse se "předpokládané" datum vydání - ne? :-) Ale na knížku se těším!

Právě jsem dočetl nový román Josefa Formánka - četl jsem celý bílý den... a <br /> moc rád bych mu sám napsal něco v duchu že děkuji za slova a že jsem takto <br /> navrstvená slova česky ještě prostě nečetl...<br />Martin Mainer <br />

Rád bych panu Formánkovi poděkoval za silný příběh, je to skutečně nádherný chvílema děsuplný čtení. Probouzí silné emoce, pocity - gratuluji k vytvoření takového díla !!