Máj je lásky čas

Svátky a významné dny

1. 5. První máj – svátek lásky a Svátek práce

8. 5. Den vítězství a Den matek

ledoví muži:

12. 5. Pankrác

13. 5. Servác

14. 5. Bonifác

15. 5. Den rodiny

16. 5. svatý Jan Nepomucký

29.- 31. 5. jízda králů a královničky

Květen se už podle názvu nese v atmosféře rozkvetlých stromů, záhonů na zahradě a kytic ve váze. A také lásky. Hned přímo první májový den by měl být podle tradice korunován polibkem po rozkvetlou třešní. Kromě toho je květen také oslavou mládí, začíná majálesovými průvody mládeže a končí jízdou králů a průvody královniček. Příroda kvete, sama přichází do období krásného, veselého, rozkvetlého mládí.

Po letošním chladném upršeném dubnu se na slunečný máj těšíme o to víc. Po obvykle teplém začátku měsíce ale přichází pravidelně několik chladných dnů, většinou kolem poloviny května, jako by opravdu tři ledoví muži, Pankrác, Servác a Bonifác, přinášeli studený vzduch ze severu a chladné noci, kdy teplota nezřídka klesne pod bod mrazu. Naši předkové se, stejně jako dnešní zahradníci, těchto chladných dnů po právu obávali a teplomilné rostliny a zeleninu sázeli do země až v druhé půlce května. Pokud máte již připravené sazenice, po ledových (jinde zmrzlých) mužích je můžete bez obav přesunout na záhon. Aneb jak praví pranostika: „Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta.“

Během května se už plně přesouváme ven, na zahradu, do parků i na zahrádky kaváren. Užíváme si tepla a rozkvetlé přírody. Sluneční paprsky nám dodávají energii a dokáží zahnat i leckteré chmury. Jak nás nabádá Hanka Zemanová ve své knize Rytmus roku, měli bychom přírodě oplácet stejnou láskou a péčí, jakou v nás v květnu vzbuzuje.

„Je první máj, lásky čas. Můžeme se líbat pod rozkvetlými stromy, pečovat o krásné trávníky, drbat za ušima svoje pejsky, morčata a kočičky, ale můžeme svou lásku rozšiřovat i na téměř neviditelné živočichy v půdě, na potok za vesnicí, do kterého se vypouští jímky plné chemické drogerie, na ubývající louky plné brouků, motýlů, ptáků, bylin a květů nebo na kuřata a prasata ve velkochovech, jejichž význam jsme zredukovali na plastový balíček co nejlevnějšího masa. Jak se má takové kuře či žížala? Jak si prozpěvuje voda ve vesnickém potoce? Lásku můžeme prohlubovat tím, že se budeme otvírat schopnosti soucítění. Všichni jsme propojeni. To, co se děje mikroorganizmům v půdě a zvířatům ve velkochovu, se na nějaké úrovni děje i všem ostatním.“

Fotografie pochází z knihy Rytmus roku s Hankou Zemanovou